Únor 2008

Bill: "Nemám štěstí, když přijde na holky"

29. února 2008 v 20:31 | Billy
Star2: Komu sděluješ svoje tajemství?
Bill:
Dvě osoby, které o mě ví všechno jsou: Můj brácha Tom a Andreas, který je můj nejlepší kamarád. Mám hodně dobrý přátel, ale nic jim neříkám.
// Heh Andy nejspíš musí vědět hoooodně velký tajemství xD
Star2: Co máš radši na Tomovi?
Bill:
Myslím, že je skutečně cool! A taky jeho spontánnost.
// U Toma je spontanost naprvním místě xD Když něco chce tak to udělá xD Když má chuť se s Billem milovat tak jde na to xD Neplánuje si to den předem, no xD
Star2: Jak se chováš, když se zamiluješ?
Bill
: To závisí, jestli se stane víc nebo ne…Když jsou mé city silné, potom otevřu mé srdce bez přemýšlení. Nebojím se říct: "Miluju tě"
// Myslim, že Bill tim slovem momentálně nešetří xD
Star2: Měl by si teď rád přítelkyni?
Bill
: Ano, je to překrásný pocit a nemůžu myslet na nic jiného, když jsem zamilovaný. Ale také jsem velmi šťastný sám.
// Eh Bill určitě není sám xD
Star2: Jaký byl tvůj nejdelší vztah?
Bill
: Byl jsem s dívkou dva roky. S jinou to byl méně. Nemám štěstí, když přijde na holky.
// Ouuu tak tahle věta mě dostala xD Prej: "Nemám štěstí, když přijde na holky." No podle mě ani o to zájem nemá xD Když s klukama se mu vede tak dobře, a hlavně s jeho dvojčátkem xD
Ale jinak tohle je jasnej náznak, že se Bill snaží přiznat že NENÍ HETERO!!!
Star2: Jsi šťastný?
Bill:
Ano! Jsou tady vždycky věci, které mě dělají smutným, ale teď myslím na to, jak jsem šťastný.
// Vééélmi šťastný po boku svého bratříčka xD
Star2: Kterých kvalit si nejvíc ceníš?
Bill:
Upřímnosti. A znám hodně lidí, kteří by mi nikdy nelhali. Pro mě je velmi důležitá upřímnost.
// Doví jsetli je k němu Tom v lásce upřímný xD Ale snad jo xD Páč už dlouho nebyl žádný povyk ohledně Tomovu úletu z holkama xD Např jako byla Ann-Kathrin a td xD

Join me (Twincest)

29. února 2008 v 19:21 | Billy |  Videa - Twincest ?!?!
Název: Join me (Twincest)
Autor: nikko
Čas: 4:05 min
Na Youtube vložila: nikkoSunshine Poznámka: Nejlepší je to jak nakonci Billskočí Tomovi kolem krku... Ta scéna je prostě nej *LOWE*
Jinak super písnička... Him maj dobrý songy x))

share

29. února 2008 v 18:45 | Billy |  By rabbitskajan
Název:share
Autor: rabbitskajan
Moje poznámka: Krása jako vždy x)) Její výtvarnej styl úplně žeru x))
Náhled:
Větší obrázek: ( × Click Celý Článek × )

Samota je svině - incest je lepší 19.

29. února 2008 v 18:24 | Billy |  Samota je svině - incest je lepší
Název: Samota je svině - incest je lepší
Autor: Cartney // Madison
FF: Na pokračování
Díl: 19
Poznámka: Pokračování příště
_______________________________________
"Je na čase, aby sis uvědomil jednu dost podstatnou věc Andreasi." Hned co mu blonďák otevřel dveře vecpal se dovnitř, ze slušnosti pozdravil a začal na něj mluvit. "Bill tě nechce. Jo, zní to krutě. Hlavně po tom všem co se ti stalo, jenomže s tím se už nic nedá dělat. Neptej se mě prosím od kud to vím, jak jsem se to dověděl a proč ti to říkám, nechci aby ses trápil víc než teď." Sebastian šokovaného chlapce poplácel po zádech.
"Co mi to tady říkáš? Kdyby o mě neměl zájem, řekne mi to a nebo se mi bude vyhýbat. Dělej si srandu z někoho jinýho, já o to nestojím a už nikdy mi neříkej takovýhle lži. On by přede mnou nic neskrýval a už vůbec by o mě nikomu nic neříkal a neposílal lidi jako jsi ty, aby mi od něj vyřídili odkaz. Jdi pryč a nech mě žít jo?" Nenápadně Sebastiana vystrkal z chodby až před dům, vstupní dveře okamžitě zavřel. Nepříjemně jej chladili do zad, když se o ně opíral. Přemýšlel jestli by neměl Billovi zavolat a ujistit se o nepravdivosti Sebastianových slov, které mu vmetl do obličeje jako by to bylo něco úplně normální. Jo, pro něj to možná bylo normální, ale pro Andrease co se ještě pořád smiřoval s událostí týkající se jeho otce to bylo něco hrozného. Připadal si jako by se mu zdála ošklivá noční můra, ale on se nemohl probudit. Byl tolik šťastný, když si s ním jeho dlouholetý kamarád začal nový vztah. Myslel si, že to tak bude napořád a teď si příjde nějaký otrava a zničí mu jeho idýlku? Ne! Musí se přesvědčit o jeho slovech doufajíc že to byl jeho výplod něčí kreativity.
_ _ _ _ _ _ _
"Bille no tak, přece přede mnou nebudeš utíkat jako malé vystrašené dítě. Nemůžu ti ublížit, oblížil by jsem tím mnohonásobně i sobě,t ak už to konečně pochop, nebo si té líp řečeno přiznej. Toužíš po mě stejně jako já po tobě, tak v čem je problém? Dělali jsme to i před tím a nikdo na to nepřišel, tak proč to nedělat nadále? Vzpomeň si na toho starého Billa, miloval adrenalín." Rukou se opíral o rám zavřených dveří. Přece jenom kdyby je náhodou bratr otevřel a pustil jej tam dovnitř, Tom nechtěl na Billa spadnout a tím jej přitisknout k zemi i když jemu by se to líbilo, mít jej pod sebou, ovšem jeho bratra by asi pád na tvrdou podlahu moc nepotěšim a polštář by mu moc dlouho nedělal. Pravděpodobně by jej odkulil se svého těla a s hnusnými slovy vycházející z jeho hezkých úst jej vyhnal ze svého pokoje, zamkl dveře a Tam by na tom byl hůř než teď.
Otočení klíče v zámku dveří před kterými čekal se otočil u čehož vydal charakteristický zvuk. V ten okamžik se v Tomově srdíčku začal odehrávat ohňostroj, jak moc byl potěšen. Bráška mu tím dával najevo, že jej má pořád rád a že by možná i pokračoval v jejich vztahu i když by to nebylo takové jako před tím, ale přece aspoň něco a Tomovi by to při nejmenším na nějaký čas stačilo a pak by se viděla další stádium vývoje jejich vztahu za předpokladu, že se někam dále dostanou i když nikdy nebudou moci nikomu říct, co mezi sebou mají. Nemůžou být do konce života pro okolí sami, tudíš si nikdy nebudou věrní po fyzické stránce i když Tom věděl, že po té psychické bude Billovi věrný do konce svého života.
"Bille." Zavzdychal, když spatřil skoro nahého bratra jenom v těsném spodním prádle, když mu otevřel dveře. Myslel, že se s toho vzrušení které jim projelo jako silný proud elektřiny skácí na zem. Byl tak dokonalý. Na tváři neměl žádná líčidla, jeho řůžové rty přímo volali po polibku, dlouho trvalo než z nich odlepil svůj pohled a koukl mu do očí. I když Billovy odlíčené oči nebyli nijak výrazné, dokázali na sebe opuutat, když si jich někdo všiml. "Tohle mi nedělej, nesváděj mě." Popadl tělo černovlasého chlapce a opatrně jej přitiskl na to své. Chtěl jej mít u sebe, nikomu ani nepůjčit. V tuhle chvíli by žárlil i kdyby se na bratra někdo jenom podíval. Byl si vědom že není jediný v jeho životě, ale aspoň teď se chtěl cítil jako by byl. Cítil z jeho pokoje chlad proudící z otevřeného okna, ale Billovo tělo bylo příjemné horké i když ne sobě nemělo skoro nic, co by jej zahřálo. Jak to jeho bráška dělá, že jej dokáže spoutat pouhým pohledem? Jak on to dělá?
"Polib mě." Rozkázal si Bill, zatím co své ruce propašoval pod bratrovo volné tričko a začal jej hladil po hrudníku. Měl silné nutkání být tím dominantním. Chtěl mít vše pod kontrolou, toužil aby jej bratr poslouchal, aby splnil všechno co mu řekne. Tom se opatrně přiblížil v Billovým lákavým rtům, které si jej k sobě přitahovali. Jemně se o ně otíral, chtěl se mazlit. Najednou netoužil bratra vášnivě líbat, jazykem proskoumávat celé jeho ústa, chtěl se jenom rty otírat o ty jeho, vychutnávat si ty elektrické výboje, které otřásali jeho tělem, které teď nedokázalo postrádat dotyky toho druhého, téměř identického. Bill pootevřel rty a laškovně svým špicatým jazykem olízl rty svého dvojčete. Chtěl si hrát a bylo mu úplně jedno, jak nebezpečnou hru hraje.
Nemyslel na opatrnost, v návalu vášně a líbal se svým dvojčetem mezi dveřmi pokoje, nevnímal nic kolem sebe. Ani vyděšený matkin pohled, který je přímo hypnotizoval. Simone nechtěla uvěřit tomu, co viděla. Nedokázala si připustit, že její děti by měli sklony pro něco tak nemravného, hlavně Tom. O Billovi věděla, že není nevinný jak se na první pohled zdálo. Byla to u něj vždy jenom přetvářka, ale Tom, ten se vždy choval jako král všech večírků, vymetal postele zdejších dívek. Bylo jí dívné přoč s tím přestal. Teď se koukala na odpověď, tolik pravdivou až sejí bála. Pořád ještě koukala na ty dva, jak divoce a zároveň něžně se k sobě chovají a pochopila, že jim to nemůže vyčítat. Ona přece taky ještě za mlada s oblibou porušovala pravidla. Kdyby byla poslušné dítě, nepodpálila by tenkrát dům dívce, která napsala na školních toaletách na zrcadlo větu, která všem kdo si jí přečetli řídala, jaká coura Simone je. Tedy byla. Po rozvodu se svým bývalým manželem si uvědomila, že musí své chování změnit, pokud si chce udržet aspoň Gordona.
Bill zatlačil bratra do ramen, chtěl cítit jeho ústa o kousek níž. Tom si pod náporem klekl, bratrovo bříško pro něm vždy bylo zbožňovanou částí Billova těla. Líbal jej na něm, olizoval, místy jemně škrábal zuby, veděl přesně co jeho mladší nemravný bráška chce. Bill zaklonil hlavu, líbila se mu Tomova činost. Trochu se lekl, když oči pootevřel a všiml si divný pohled své matky. Vzájemně se propalovali pohledama, ale ani jeden se neodvážil promluvit. Možná by Simone za jiných okolností reagovala pár slovy, udělením trestu a následovného vysléchaní, ale teď v jejím obličeji viděl utrpení a štěstí zároveň. Jako by se mu jeho matka měnila před očima. V jejích očích viděl něco zakázaného, jako by mu říkala že to není správné, ale bylo tam ještě něco, co nedokázal identifikovat. Něco jako pochopení, nebyl si jistý. Nevěděl, jak dlouho tam na sebe koukali, raději to přerušil. "Pojď dovnitř." Pomohl Tomovi vstát, aby se mohli schovat v jeho pokoji, kde na ně nebude nikdo koukat. Nesnesl by aby na něj jeho vlastní matka koukala při sexu.

A Little Less 5 THComic

29. února 2008 v 18:15 | Billy |  A Little Less - Tokio Hotel Fancomic
Název: A Little Less - Tokio Hotel Fancomic
Autor: Petronellaa
Genre: Comic
Díl: 5
_____________________________

Collier Schorr photoshoot - Twincestní fotky

28. února 2008 v 18:33 | Billy |  Fotky - Twincest ?!?!
Tyhle fotky tu už určitě jsou, ale myslím, že jsou ohodně mejší x)) takže teĎ je tu máte ve větší podobě xd heh přiznám se, že už jsou vitisklý a připravujou se na stěnu xD
th-twincest-th.blog.cz th-twincest-th.blog.cz
th-twincest-th.blog.cz

Maturitný ples

28. února 2008 v 18:29 | Billy |  FF by B-kay
Název: Maturitný ples
Autor: B-kay
FF: Jednodílná
___________________________________
"No ,a ja ho zabijem.Kde je?",dupkala som ako zmyslov zbavená po dlážke a naštvane sem hladela na všetkých zoradených spolužiakov.Každý tu mal partnera,každý okrem mňa.Všetci sa tešili na začínajúci maturitný ples,samozrejme okrem mňa.pretože všetci si našli partnera dobrovolne a ja?Ja a on sme si tak nejak prischli.
Keby som tu nemusela byť,tak tu ani nie som."Alex neboj,on príde",usmial sa Tom."A aký si si istý,tvoj brat ešte nikdy nikam včas neprišiel,pochybujem,že dnes urobí výnimku",vzdychla som."Alex,pozri,keby si bola aspoň trošku milšia,možno by ste sa stále nemuseli podpychovať a nadávať si",usmial sa na mňa."No vdaka za radu Tom,ale tvoj brat je neuveritelný klamár ,slúbil že príde a vidíš ho tu??Ja teda nie",rozhliadla som sa naštvane okolo.
"No to bude zážitok",vzdychol Tom a vrátil sa k svojej partnerke.
Akoby nebolo dosť,že od začiatku roku sa nemôžme vystáť,tak s ním musím byť aj na takto dôležitej udalosti a on ju aj tak skazí.
Už som mala slzy v očiach,pretože profesorka volala na parket a jeho nikde.Tak som šla so slzami v očiach na wc,upraviť sa.Mala som chuť nakopať ho do zadku.Cestou späť som sa ale s dakým zrazila."Kaulitz",vykríkla som hnevom.
"Ano?",milo sa usmial."Ty sa ešte pýtaš?Ved si prišiel o hodinu neskôr,než si mal,tak prepáč,že som naštvaná",kričala som po nom."No ja za to nemôžem,tak pod už,bo to fakt nestihneme",chytli ma za ruku a utekali sme za ostatnými.
Rýchlo sme vyšli na parket a začali sme tancovať predpísaný tanec."Jau stupil si mi na nohu",šepla som mu."Prepáč",usmial sa.
Ja som zrazu pocítila dajaké divné chvenie,akoby som mala v bruchu hejno motýlov.Nie,nie to nie!!
Po tanci som sa išla posadiť .Každý si už mohol robiť,čo chcel,a tak som bola presvedčená,že už mám od neho pokoj
Začali hrať pekný sladák.Ja som znudene hladeli na všetkých baviacich sa naokolo.Zrazu som uvidela pri nedalekom stole Billa.Pozeral do davu rovnako znudene ako ja.
Naše pohlady sa stretli.Neviem prečo,no nedokázala som uhnúť.On na mňa stále pozeral a ja rovnako.
Potom pomalinky vstal a prišiel až ku mne."Tak čo,nejdeš tancovať?",usmial sa a podal mi ruku.Ja som naňho prekvapene pozrela,no podala som mu ruku a už sme kráčali na parket.
Bill ma chytil jemne okolo pása a ja som mu položila hlavu na rameno.Bože ako krásne voňal.Húpali sme sa do rytmu pesničky a ja som si priala aby sa to nikdy neskončilo.
Preboha,čo to trepem?!Vylakane som mu pozrela do očí,a zmrzla som.Jeho tvár bola tak blízko mojej.
Bolo to až neuveritelné.Zrýchlil sa mi tep a začala som hlbšie dýchať.Bill sa pomalinky približoval až naše pery spojil v jedny.
Všetci zastali a pozerali na nás .Ani sme si to neuvedomili.Bill ma jemne bozkával,a ja som naňho s otvorenými očami hladela,neschopná pohybu."Bill...čo to?",vystrašene som sa odtiahla a utiekla som von.
Viem,som zbabelá.
Vonku som si sadla na múrik a začali mi tiecť slzy.Absolútne som to nechápala.Zrazu za mnou pribehol Bill."Prepáč nemal som to robiť",sadol si ku mne.
"Prečo si to urobil?",pozrela som naňho uslzenými očami."Pravdu?Ja...mám ťa moc rád,možno som sa choval inak,ale zalúbil som sa do teba Alex",šepol mi."Myslíš to vážne?",neverila som.On mi milo pozrel do očí a utrel mi slzy."Myslím",naklonil sa a bozkal ma.Pomali som sa tomu poddávala."Lúbim ťa Kaulitz",šepla som medzi bozkami a konečne som mu ich oplácala.....

Kresby od Allegator

28. února 2008 v 18:08 | Billy |  Allegator - Drawings
Jméno autorky by mělo být nejspíš Allegator.
Jinak za poslání děkuju Disturbed Angel x))
A ty obrázky sou prostě nejlepší xD Ta autorka je ohledně kreslení má nejoblíbenější x))

Mishell & Clarrkys Blog

28. února 2008 v 16:42 | Billy |  »»»FRIENDBLOGS«««
Mishell se mi ozvala jestli nechci spřátelit ..no a proč né xD Já sme jedině ráda xD Takže další blog o twincestu žijééé xD Okey to byl skrat, blog je ×××TADY×××

Twins jako pandy xD

28. února 2008 v 16:36 | Billy |  Twincest (B+T)
Naprosto rozkošný xD Pandííí sou úžasný zvířátka xD
For Hannah
From ( × Jaxi to nepřečtu xD ale vypadá to jako Nora xD × )

Ako twins 7.

26. února 2008 v 17:32 | Billy |  Ako twins
Názov: Ako twins

Autor: Bereshka

FF: Na pokračovanie

Diel: 7.
_____________________
Kiss:"Veď dobre, dobre... a za koľko to máme stihnúť? Pôjdeme ešte niekam?"
Mama: "Možno áno, možno nie. Ale pre istotu sa pripravte."
Kiss: "Takže áno."
Jess: "A za koľko?"
Oco: "Už sa toľko nevypytujte! Všetko sa včas dozviete"
O HODINU
Mama: "Babyy! Vyrážame!"
Oco potichu: "Veď máme času a času. Povedali že môžeme prísť aj o polnoci"
Mama: "Určite to nemysleli vážne. A JA tam nechcem prísť o polnoci"
Oco: "Tvoj mínus"
Mama hlasno: "Baby! Kde ste toľko?"
Kiss: "Minútkúú!"
Oco: "To bude polhodina tá ich minútka."
Mama potichu: "Poďme si kuknúť telku xP"
Oco: "Veď si tam nechcela prísť o polnoci xD"
Mama: "No veď dobre." hlasnejšie: "Babyy!!"
Jess: "Nekrič, veď už sme tu."
Mama: "Konečne. Tak už môžeme ísť?"
Kiss: "A kam ideme? Nič ste nám nepovedali, nič nevysvetlili. Kam ideme? Na koľko? Kto tam bude?"
Oco: "Nič sa nepýtaj. Ale ... choďte sa prezliecť do niečoho ... krajšieho. A pobaľte si veci aj na ďalší deň."
Kiss: "Otec" Kam ideme?"
Oco: "Po veľmi vzácnu návštevu do Bratislavy"
Jess: "Oni tam bývajú? Tak prečo ste ich nepriviedli keď ste boli v Blave?"
Mama: "Nie, oni tam nebývajú. Dnes prišli do hotelu."
Jess: "Odkiaľ?"
Otec: "Keď to tak veľmi chcete vedieť, z Nemecka."
Kiss: "Peťko?"
Mama: "Nie." Otec podáva Jess kúsok popiera.
Otec: "Pozri si toto a budeš vedieť"
Jess si zobrala papier. Roztvorila ho a po chvíľke prezeranie z celých pľúc vykríkla: "Ááááá! Kikááá! Pozrííí!"

TH: Midnight cuddles

26. února 2008 v 17:15 | Billy |  By Salv
Název: TH: PlayWithMe
Autor: salv
Moje poznámka: Jak sem psala v předešlém článku.. Obrázky od Salv mi vždy zvednou náladu. Sou tak dokonalý x)) <33
Jinak tenhle je obzvlášť povedenej. Myslim, že budu muset najít izolepu a tiskařskej papír xD Obrázek pude v nejbližší době na stěnu xD
Jinak za poslání děkuju Kláře xD
Náhled:
Větší obrázek: ( × Click Celý Článek × )

Dnešní den xD aneb mámpotřebu se vypsat xD

26. února 2008 v 17:05 | Billy |  Moje Kecy
Ooomg xD Děsnej to den ve škole, ráno mě tak bolela hlava, že sme šla s kams abysme psali test jindy xD Ona řekla že když sme to mi tak budem psát až ve čtvrtek, tak super xD Pak sm esi vzala asi 3 ibalgini, bylo mi blbě a chtělo se mi spááát, myslela sem že fakt nevydržim, o fyzice sme si s kámošem čárali po rukou kdokoho miluje xD Ovšem ironicky xD Heh nepřála bych vám vidět moje a jeho ruce xD OMG ty dopadli, chuděrky,doteď to od tý lihovky nejde ani dolů xD Jinak sem když sme šla domů potkala kámošku se kterou sem se asi hodinu zdržela xD Jiná kámoška neni ve škole a já sem táák smutná x( xD Né ale mysli to vážně !!! asi je hold nemocná no x( ee a co ještě napsat? xD Možná to, že sem teĎ měla hranolky s kečupem xD potom banán ze šlehačkou a teĎ mi je z toho jídla a ranních ibalginů tak na zvracení, že je to děsný xD Ale je tu něco co mi dokáže zvednout náladu xD Čímž jeeee... obrázek od Salv xD Bude v dalším článku ;D ;D
Billy <3

Tom + Bill + ruka na stehně xD

25. února 2008 v 20:45 | Billy |  Animations
Je možný, že tu tahle animka už je, ale to neva xD Ovšem jako vždy xD
No prostě je úžasný jak ho Bill chytnul za nohu x)) myslim že sem viděla i to video z Vivy xD
th-twincest-th.blog.cz

Animka z DDM <33

25. února 2008 v 20:35 | Billy |  Animations
Wooou xD Fakt úžasný xD a ty Billovy manga vlásky x)) škoda že už je namá ( xD
th-twincest-th.blog.cz

Vezmeš si mě? 3.

25. února 2008 v 20:20 | Billy |  Vezmeš si mě?
Název: Vezmeš si mě?
Autor: B-kay
FF: Na pokračování
Díl: 3
Poznámka : Pokračování příště
_______________________________
Tohle byl pro oba ten nejsilnější ůdeř,jaký byli schpni vlastně zvládnout.Proč?!Proč když už konečně mohli být spolu štastni?!
Tom tomu nemohl uvěřit...nedokázal...nechtěl.Ted už vědel jistě,že o Billa přišel.Tolik to bolelo.Tak neskutečně...
Měli tolik plánů...tolik snů...tolik si toho za tu chvilinku štěstí stihli naslibovat...Nic z toho se však neuskuteční.Je to přesně jak to bylo i předtím.Tom spal na gauči a Bill zamčenej ve svým pokoji.Jenom menší změna tady byla.Bill si šel hoře v pokoji oči vyplakat a Tom nedokázal vypustit z hlavy fakt,že Kim nosí pod srdcem Billovo miminko.
Miminko...Tohle jediné by mu Tom nebyl schopen dát.A právě to jej o Billa připraví už navždy.
Ten malinkatej tvoreček...tolik nevinnej a bezbrannej...Potřebuje maminku,stejně jako i tatínka.A toho by mu Tom nebyl schopen vzít.
I když Billa miluje nade vše,tohle nelze opomenout.Bill prostě nebyl předurčem jemu.Měli být bratři a asi to tak mělo i zůstat.To jen oni dva to porušili...je to vlastně jejich chyba.Nikdy se do sebe neměli zamilovat...a odmilovat nelze.Srdci prostě nerozkážete aby přestalo milovat...zvlášt ne,když tluče jenom pro toho druhýho.A to Tomovo tlouklo jenom pro Billa...
Zmoženě se posadil a protřel si uplakaný oči.Ani nevědel,zdali se rozhodl správně,že tady chtěl alespon poslednou noc zůstat.S Billem se ošklivě pohádali.Nedokázal snést ten prudkej ůder a nedokázal Billovy věřit,že oni dva spolu prostě miminko splodit nemohli!Kim šla na tuhle noc k mamce.Dosáhla všeho,co chtěla a tak si ted jen chtěla v klidu počkat,kdy se k ní Bill spokojeně vrátí...
Tom nedokázal vyhnat z hlavy pomyšlení,jestli mu to miminko nebude podobné.Sou přeci s Billem jakoby jeden.Jakoby to bylo i jeho dítě.A byl si téměř stoprocentně jistej,že bude krásnej po tatínkovy.Také bude mít tak nádhernej a přitažlivej pholed jako Bill.Jeho hlásek bude také hladit a rozdávat radost a něhu.
I on bude tak výtečnej člověk jako jeho dvojče.Ale také vědel,že v něm najde i kousínek sebe.Stejně tak,jako ho našel i v Billovy.A nejenom kousínek.Bill byl tou křehší a slabší částí něj samého,která potřebovala nekonečně mnoho lásky a pocit,že jej má někdo rád,a že je v bezpečí.Potřeboval někoho,kdo by jej chránil.A Tom tady vždy byl jenom pro něj.Tohle však nečekal ani jeden z nich.
Tom smutně pootočil tvář ke štěnátku,který se rozvalovalo vedle něj.Už jenom při vspomínce na ty chvilky v hotelu se mu chtělo plakat."Měl si bejt náš pejsek...naše společný miminko",šepl a se slazama v očích nežně pohladil pejska po chlupaté hlavičce.
Ten nežně zavrněl ocáskema smutně upřel svá korálková očka na ještě smutnějšího majitele.
Tom jej ještě naposled pohladil a poté vstal.Tichými krůčky se vydal nahoru po schodech a pak opatrně zahnul doleva.Vrávoravými kroky podešel až k pokoji,ve kterém byl zamčen jeho bráška.Skušebně zatáhl za kliku,a jeho oči se rozšířili překvapením,když zjistil,že je odemčeno.Potichu se odvážil vejít a rychle nakoukl dovnitř.
Bill ležel na bříšku,malinko se třásl a z pusinky mu vycházeli lehké vzdechnutí.Zřejmě spal.
Tom k co nejtišeji podešel a lehce si kleknul před jeho tvář.Bill byl nádhernej.Tvář měl sice pláčem malinko opuchlou,ale pořád byl nádhernej.Tom si musel rychle ukrýt tvář do dlaní,aby nevzlykl hlasitě.Když si vspoměl,jak moc po sobě s Billem křičeli...bylo mu ještě hůř.
Nedokáže se jej vzdát...nejde to.Je to silnější než on sám.Silnější než zdravej rozum,který se hádal se srdcem o to,kdo má pravdu.
Nežně vzal jeho ruku do svých dlaních a rozechvěle avšak s láskou ji políbil."Kdybys vědel,jak moc tě potřebuju",zašeptal a nedokázal odtrhnout svůj pohled od těch nádhernejch měkkejch polštářků.Jak rád by je ted líbal...

Tomicake

25. února 2008 v 20:15 | Billy |  By rabbitskajan
Název:Tomicake
Autor: rabbitskajan
Moje poznámka: jahudkíííí xD miluju jahůdky xD Ta holka se každou prací lepší x)) Nejdřív Bill jako čokoládovej bonbónek :D a teď Tom v jahodách xD a ty jeho tvááářičky a Bill nahoře xD Beeest <33
Náhled:
Větší obrázek: ( × Click Celý Článek × )

Ako twins 6.

25. února 2008 v 19:41 | Billy |  Ako twins
Názov: Ako twins

Autor: Bereshka

FF: Na pokračovanie

Diel: 6.
_____________________
"Jeeeeess! Ja som postúpila do Divadlááá! Wooooow, ja sa taak tešíím!
"Supeer! Si super! Tak poď. Ideme domov x))
DOMA:"Mamiii! Ociii! Idem do Divadlaaa!"
Mama:"Jeej! Máme v rodine ďalšiu Superstar! To sa musí osláviť x)"
Oco:"Výborne, Kika!"
Kiss:"Jéé, ďakujeem x)) . A ako si to myslela "osláviť"?"
Mama:"Navarila som bryndzové halušky. Tvoje obľúbené."
Kiss:"Jé, mami, ďakujem!"
Mama:"No tak poďte, nech nevychladnú!"
Kiss:"Tak to si nemôžem nechať ujsť. Mami, díki ešte raz."
Mama:"Nemáš za čo, zlatko."
PO OBEDE: Fuuh, mami, to bolo báječné! S prepáčením som sa nažrala do plna."
Mama:"To je len dobre. Fíha. Ale budem musieť uvariť niečo iné, keď sa toho toľko zjedlo. Som si o vás nemyslela xD"
Jess:" A komu chceš ešte niečo variť? Veď teraz máme v sebe zásoby na dva týždne xP."
Mama:"Príde návšteva."
Kiss:"Kto? Peťko z Nemecka?"
Mama:"Preboha! Veď aj Peťko má prísť! Do kelu, ako som len... ako-som-len-mo-hla-za-bu-dnúť!"búchala si ruku o čelo."
Kiss:"Mami! Kľuud! A kto má ešte prísť okrem Peťka?"
Teraz prebral velenie otec:"O to sa teraz nestarajte. Nie je to teraz dôležité. No. Tak, šup-šup odniesť taniere, Jess! Umy sôol, odnes riady, Kika! Umy riady a spolu ich utrite. A žiadne také, že sa vysušia samy. My ideme teraz ku telke." skončil svoj monológ.

A Little Less 4 THComic

25. února 2008 v 19:32 | Billy |  A Little Less - Tokio Hotel Fancomic
Název: A Little Less - Tokio Hotel Fancomic
Autor: Petronellaa
Genre: Comic
Díl: 4
_____________________________

ODLÚČENIE

24. února 2008 v 14:14 | Billy |  »»»»»OSTATNÍ«««««
Název: ODLÚČENIE
Autor: Samantha und Peta
FF: Jednodílná
___________________________________
...zase museli utekať... ako už miliónty krát pred návalom rozohnených fanyniek, čo sa chystali zaútočiť na každom kroku, len aby si ulovili jediný podpis od svojích idolov. Nemali žiadne zábrany. Chalani sa snažili utiecť. Dobehli na neznáme miesto, ďaleko od áut… od ľudí... Začali sa obzerať... No nemali veľa času, lebo rozvášeny dav sa rútil priamo na nich.
Dvojičky začali znovu utekať, ale Tom zakopol o kameň, stratil rovnováhu a zrútil sa priamo k zemi. Bill sa samozrejme o brata potkol a tvárou pristál rovno pri tej jeho. Pozrel sa Tomovi hlboko do očí a nikde v srdci zacítil šteklenie.
V tom sa na nich vyvalil dav… no oni nevnímali, lebo oči, sluch, hmat… proste všetko, mali jeden pre druhého. Keď si uvedomili, že zajtra sa budú nachádzať na titulke každého bulváru a nad fotkou veľká titulka o ich viac ako len bratskej láske, rýchlo od seba odvrátili pohľad, no ich ruky sa na zemi stále dotýkali. Tom sa provokatívne začal pohrávať s Billovými prstami.
Bill naňho pozrel a pomezi vlasy, ktoré mu spadli do očí zaťal päste. Vytrhol sa z bratovo objatia a vstal… Podal mu ruku, Tom sa postavil a obaja sa vybrali domov, akoby sa nikdy sa nič neudialo. Keď však zabuchli vchodové dvere, znova sa to stalo…
Bill sa zahladel do bratových čokoládových očí a zbadal tam niečo, čo si doteraz nikdy nevšimol. Zazrel tam túžbu, neodolateľnú. A Bill ju chcel ukojiť. Tak strašne sa chcel dotknúť toho, čomu sa v našom svete vraví láska. Láska, to je niečo, čo Billovi už dlho nič nehovorilo. Pomaly zdvihol ruku a pohladil bratovi jeho dlhé dredy. Začal sa v nich jemne prehrabávať a Tom mu jednou rukou objal jeho útly driek. Druhou ho jemne pohladkal po líci. Jazykom si priešiel po piercingu a začal sa s ním pohrávať. V Billovi vzrástla neuveriteľná túžba… túžba pobozkať brata. Bolo to niečo, čo sa nikdy nezjavilo… a zrazu to bolo tu…
Začal sa k nemu približovat. Stále bližšie a bližšie a jeho obavy z náhodného odmietnutia sa pomaly strácali ako slnko za horizontom. Tom ho dráždil. Vedel, že to Billa nenechá chladným a chcel poznať jeho reakciu. Chcel vedieť, ako sa zachová v situáci, ktorá mu je úplne neznáma. Pripúšťal, že to nie je celkom normálne. Bill je predsa jeho vlastný brat, dokonca dvojča. Ale nemohol si pomôcť. Keď sa pozrel do jeho tváre... v tých citlivých očiach plných nehy sa začal strácať. Pritiskol si jeho driek bližšie ku sebe a ich ústa sa zrazu spojili...
Tom sa jemne hral s Billovým piercingom a neuveriteľne ho vzrušovali krúživé pohyby bratovho jazyka v jeho ústach. Dotyk pier, ktoré do seba presne zapadali mu spôsoboval neuveriteľnú rozkoš. Bill púšťal ruku z jeho dredov čoraz nižsie, až mu ruka skončila tam, kde bol bratov zadok. Jemne ho stlačil a Tom si to krásne v jeho náručí ešte silnejšie objal a privinul k sebe.
No vtom do chodby vošla ich mama v tesnom závese s Davidom Jostom. Obaja na seba pozreli tak neuveriteľne nechápavo. Vyzerali, akoby chalanov nikdy nepoznali. Stále neverilili, nechceli veriť tomu, čo vidia... Bill a Tom si ešte stále nevšimli, že v miestnosti už nie sú sami. Z rozkoše ich vyrthol až predsieraný kašeľ ich manažéra a zdesený výkrik matky, ktorá práve videla to, čo nikdy nemala... A to síce absolútne zblíženie svojích synov. Tomov a Billov pohľad sa náhle strol smerom, odkiaľ tie zvuky vychádzali a obaja sa s červeňou v tvári zahľadeli do sklamaných očí matky, plných neuveriteľnej bolesti a do vyčítavého pohľadu svojho manažéra. V tvári oboch sa zračila nechápavost. Alebo skôr zdesenie - dokonca náznak znechutenia či pohŕdavosti. Takto tam stáli približne 10 minút, až kým sa dvojčatá neotočili a nevyšli na ulicu. Spolu sa rozbehli, ruka v ruke a zastavili sa až tam, kde spolu často chodievali ako deti. Práve tam si rozprávali svoje najtajnejšie sny a želania. No nikdy ich nenapadlo, že snom a želaním jedného bude práve ten druhý. Takto to ďalej nemôže ísť… Tom sa zahľadel do Billových očí, z ktorých priam sršala bolesť. Bolesť z toho, že sa práve pretrhlo to puto, silné puto, ktoré sa medzi nimi pred pár hodinami zrodilo. To krásne, čo sa medzi nimi zrodilo už nedostane šancu. Bill cítil, že to bolo to, po čom celý život túžil. Nikdy sa necítil úplný, keď nemal pri sebe svojho brata. Ale až teraz si uvedomil, že to, čo k nemu cítil nebola čiste len súrodenecká láska. Bola to potreba byť s ním v každej chvíli života, ich spoločného života. Chcel ho aj naďalej zdieľať spolu s Tomom, ale obaja vedeli, že toto je zlom. Práve teraz sa stalo to, čo ich ovplyvní na celý život. Aj keď sa ich pohľady už nestretli, pretože obaja sa báli pozrieť do očí toho druhého, vedeli to obaja... Prezradili to, čo sa medzi nimi udialo. Bolo to prvýkrát a také krásne... ale... bohužiaľ neuznávané…
Kvôli fanúšikom, kvôli skupine a vlastne aj kvôli sebe vedeli, že nemôžu pokračovať. Strašne to bolelo, ale kvôli všetkému, o čo tak ťažko bojovali počas tých 18-tich rokov svojho života nemohli pokračovať. Obaja to príliš dobre vedeli… To, čo sa udialo zjavne navždy narušilo ich vzťah. Vedeli, že spolu musia žiť, no zároveň vedeli, že sa nemôžu milovať… Ani žiadnu ženu na svete by nedokázali milovať viac, ako toho druhého.
Preto sa rozhodli podstúpiť najťahšie rozhdonutie v ich živote. Vedeli, že to tak bude správne aj keď si obaja nesmierne ublížia. Mysleli si, že snáď zabudnúť by bol dobrý krok... a preto... rozhodli sa rozlúčiť... Navždy sa od seba odtrhnúť...vyrvať si zo srdca toho druhého... kus zo seba... museli... kvôli všetkému, čo tu doteraz pre nich bolo a čo ich za tento krok bude odsudzovať. No oni nemohli žiť s tým, čo automaticky prepukne, keď sa to dozvie niekto iný, ako tie dve osoby, ktoré to už zistili. Dve osoby, ktoré ich za to odsudzovali. A boli to práve tie osoby, ktoré im v živote dali najviac. Nechceli to, no aj napriek tomu to v tej chvíli pokladali za najlepšie rozhodnutie. Verili, že to je správne riešenie, ale obom to trhalo srdce. Bolo to zároveň absolútne proti rozumu. Práve našli lásku, získali to najviac, čo si priali. Napriek tomu sa s bolesťou rozhodli odpútať od člověka, ktorého tak neuveriteľne milovali. Po vzájomnej dohode mali obaja slzy na krajíčku. Snažili sa tváriť silne. Nechceli svoje pocity dávať najavo, aby náhodou ten druhý… Báli sa, že snáď ten druhý si to rozmyslí. Príde na to, že je to nezmysel. Ale napriek tomu v to obaja dúfali...
Billovi pomaly začala po líci stekať slza. Tak teplá, nežná, no zároveň najbolestivejšia slza v jeho živote. Tou slzou bolo vyjádrené to, čo práve cítil… čo cítili obaja. Tom mu ju chcel utrieť, ale v strede sa zastavil. Bolo to tak lepšie...
Prišiel deň, kedy mali obaja odletieť. Bill chcel ísť do najväčšieho mesta na svete. Jeho cieľom bolo hlavné mesto Japonska. Dúfal, že to množstvo ľudí okolo neho mu pomôže na brata zabudnut. Tom si vybral mesto, v ktorom myslel, že bude od Billa čo najďalej. No v mysli zostane navždy s ním, vedel to… Posledný krát spolu… na letisku. Prvé lietadlo odlietalo Billove. No zakrátko mal letieť aj Tom. Rozlúčili sa tak, aby ich nikto nevidel.
Keď začal Bill nastupovať, mal chuť vrieskať, kričat, trhať všetko okolo seba, len nech ho neoddelia od osoby, ktorú tak neuveriteľne miluje. No namiesto toho len ticho trpel a zožieral svoje aj bratove vnútro. Posledný pohľad, posledný bozk, posledné slovo… a navždy odlúčení…
Tom len pozeral, ako sa Bill stráca pred jeho očami. Stále mal na mysli posledné kroky, ktoré videl. Posledný pohľad, ktorý mu brat venoval, ktorý patril len jemu. Videl tam všetko to, čo spolu zažili. Aj to, čo zažívali teraz. Obaja! Tá chvíľa strávená na letisku po bratovom odchode mu zlomila srdce, ale nič neurobil. Chcel sa za Billom rozbehnúť, zadržať lietadlo, vyznať mu lásku a za ruku si ho odviesť preč, do svojho náručia. Ale nohy akoby nepatrili k jeho telu... Nemohol sa odlepiť z podlahy letiska a tak len s bolesťou v srdci sledoval, ako sa lietadlo s jedinou láskou jeho života stráca v oblakoch... Obrovská hrča v hrdle mu bránila čo i len sa nadýchnuť. Bránila mu prehltnúť sliny, bránila mu vydať čo i len jeden jediný hlások. z toho, aj tak stiahnutého hrdla. Chcel kričať, ale nemohol... Zakrýval to, že sa mu slzy tlačili do očí ako nepríjemný, nevýtaný hosť.
No len čo lietadlo vzlietlo, slzy sa mu začali rynúť po studenom líci ako žeravé uhlíky, ktoré chcú zraniť. Boli to slzy bolesti... nie fyzickej, ale duševnej. Bolesti zo straty tak blízkeho človeka, ako bol Bill. Straty jedinej osoby, ktorú kedy mohol milovať a ktorú miloval celou svojou bytosťou. Tak krátko boli spolu šťastní. Napriek tomu to bolo najkrajších pár dní v živote oboch bratov. Teraz si to uvedomil... dýchal pre Billa, usmieval sa pre Billa, jeho existencia bola len preňho. Ani jediný pohľad už nemal cenu. Jediná slza nemala príchuť. Žiadny nádych nebol potrebný. Žiadne slovo nebolo dosť utešujúce. Žiadny pohľad nebol zmyselný. Celý život sa zrazu zmenil na obrovskú priepasť. Žiadna myšlienka nemala cieľ... len jedna... tá na Billa. Už nič neexistovalo.. okrem myšlienky na to, že snáď sa stane niečo, čo to všetko odvráti.
Ale so stúpaním lietadla k výšinám sa aj toto z jeho duše pomaly vytrácalo. Nedokázal sa zmieriť s tým, že všetko to, čo miloval je preč. Pred očami sa mu premietala chvíľa, ktorá to všetko zmenila. Prebodávajúci pohľad sklamanej matky hovoril za všetko. Odvtedy ju už nevidel. Nechcela vidieť jeho ani Billa. Dovtedy taká hrdá matka už nedokázala rešpektovať potreby svojich synov. Sklamanie, ktoré prežila už nedokázala odpustiť. Ani ich manažér s nimi viac neudržiaval kontakt. Ohlásil, že skupina sa rozpadla kvôli veľkému nátlaku fanyniek a dvojčatá to už nezvládali. Ale to nebol pravý dôvod ich konca. Obaja ich odsúdili za to, čo cítili. Za tú čistú lásku, ktorá bola naplnením ich života. Života, ktorý im oni zničili. Ako málo stačilo na to, aby sa svet obrátil proti nim.
Oblaky, ktoré pozoroval Bill sa stále viac a viac menili na šedívé mračná a o chvíľu sa začalo blískať. Presne tak, ako kedysi v ich pesničke... áno... aj tú podvedome spieval pre jedinú osobu, ktorú ľúbil. Musím prejsť cez monzún... keď už viac nebudem môcť, pomyslím, že ku mne prídeš a pomôžeš mi ďalej... ale teraz... všetko bolo preč a z monzúna v jeho duši mu už nemal kto pomôcť.
Tom bol na ceste do New Yorku. Bill letel do Tokia. Kedysi o ňom s Tomom snívali. Sen, ktorý sa skončil práve vo chvíli, kedy ich odhalili. Ale teraz ho Tokio vôbec nelákalo. Bál sa, že všetko mu bude připomínat večne usmiateho, no v poslednej dobe skôr utrápeného Toma. Či už pouličný gitarista alebo ich album vo výklade obchodu, ktorých je v Tokiu tak veľa. Už teraz mu chýbali jeho cool poznámky. Všetko sa zdalo šedé, ako mraky nad nimi.
Jemné turbulencie ovládli lietadlo. Znova sa myšlienkami uperal na Toma, predstavoval si, čo asi práve robí. Myslel na to, ako sa Tom bojí turbulencií a zároveň na to, ako veľmi mu chýba. Jeho celé myslenie zaplavovali len spomienky na Toma, jeho brata, dvojča a sice jeho jedinú lásku.
Zrazu začalo blikať svetlo… Lietadlo sa začalo nekontrolovane triasť a zavládla tam panika. Bill nevedel, čo sa deje a ani sa to nepokúšal zistiť. Lietadlo sa však odklonilo od pôvodnej trasy a unášalo ho do diaľky. Bolo mu všetko jedno, pretože bez Toma jeho život aj tak nemal zmysel. Pozeral von oknom na blesky, ktoré stále rýchlejšie rozosvetľovali oblohu okolo nich a tvorili nebezpečnú sieť. V tých bleskoch videl záchranu, útechu...
Tom plakal. V mysli si opakoval stále jednu vetu - veľkí chlapci neplačú! Ale nedokázal sa tým riadiť. Ani jeho staré heslo "carpe diem" už nemalo ten istý zmysel ako kedysi. Bez Billa si deň, ani celý svoj život nevedel užívať. Snáď už tisíca slza kotúľajúca sa po jeho líci stuhla. Prestala padať smerom dole a Tom vedel, že sa deje niečo viac... niečo nie je v poriadku... s Billom! Zmocnil sa ho nepríjemný pocit. Strach, ktorý teraz prevládal v celom Tomovom tele sa nedal opísať. Nedal sa vyjadriť ničím, pretože to môže zažiť len ten, kto naozaj miluje. Tom pozeral von, počasie bolo naozaj zlé a blesky sa stále stupňovali. Jeho myšlienky však naplňali obavy o brata. Ani si nevšimol, že sa na nich rúti niečo obrovské... niečo ako... ďalšie lietadlo, ktoré sa chystá do nich naraziť.
Bill v okne zbadal rozžiarené svetlá. Pomaly rozoznával tvary niečoho, čo mu pripomenulo, že tam asi nebudú sami. Prevládol v ňom pocit neuveriteľného strachu, ale nie o seba. Strachu o toho, kto je jeho srcu nejbližší. Mal zlý pocit a žalúdok nikde v krku. Srdce mu bilo stále rýchlejšie a rýchlejšie. Prestával dýchať… záblesk, výkrik, tma…
Zrazu len otvoril oči… Chcel sa pohnúť, povedať čo i len jediné slovo… len jedno meno. Ale každý pohyb, každé pomyslenie mu v hlave rozprúdilo krv a prenikla ním ostrá bolesť šíriaca sa celým jeho telom. Cítil sa prázdny, ale zatiaľ nevedel prečo… Opatrne otvoril oči… Telo ho pálilo, štípalo, bolelo ale nejhorší bol aj tak jeho vnútorný pocit. Srdce mu tĺklo nezvratnou rýchlosťou a spomenul si na neho… Tom, kde je… Pozrel sa okolo seba, ale nikde ho nezazrel. Videl len seba v obväzoch, v ktorých bolo len pár dierok pre ústa, oči…
"Prebral sa!" počul niekoho hovoriť, ale ten hlas nikdy predtým nepočul. Bola to zdravotná sestrička, ktorá stála pri jeho matke a tíško jej niečo šepkala.
Jej syn… bohužiaľ už len jediný syn teraz ležal na posteli. Celý dolámaný sa ledva hýbal. Ale aspoň jeden prežil. Aspoň jeden jej ostal… jeden z dvoch… Polovička z jedného!
Simone sa láskavo postavila k synovi, pevne rozhodnútá povedať mu tú hroznú správu. No napokon to vzdala. Nemala to srdce oznámiť mu to už teraz… Teraz, keď potrebuje absolútny pokoj, aby sa ako tak navrátil do normálneho života… do života, ktorý už nikdy nebude normálny… Nikdy!!!
Pozrela naňho a z očí jej vyhŕkli slzy. Bill aj napriek svojej momentálnej slabosti vedel, čo sa stalo. Cítil, že niečo nie je v poriadku. Tom nie je v poriadku, Tom už nie je… a tým skončil aj jeho život…