Debilní vlasy

28. října 2007 v 17:17 | Billy |  FF by Prinzesschen
Ne ne ne ne! To se mi snad jenom zdá! Stojím před zrcadlem, koukám na svoje vlasy a třesu se vzteky. Jak mi to mohla udělat? Vypadám jak debil! Měl jsem tak pěknej účes a ta kráva mi to ostříhala úplně hrozně. Jsem směšnej, tak blbě mi to trčí. A nedá se s tím nic udělat, protože by to bylo moc krátký. Bože, já to budu muset nosit! Jsem tak naštvanej, že asi za chvíli prasknu. Kráva! Všechny kadeřnice jsou krávy! Kdybych jí výslovně neřekl, jak to chci, kdybych jí stokrát neopakoval, že chci pouze zastřihnout konečky. Ještě se mě ptala, o kolik mi to má zkrátit, důsledně jsem jí to ukázal, ale stejně to mám tak, jak jsem přesně nechtěl. Co jsem komu udělal? Proč zrovna já? Tečou mi slzy vzteku. Je mi jasný, že pro někoho je tohle naprosto banální problém, ale já si na vlasech zakládám! Nechal jsem si je růst přesně, jak jsem potřeboval, ale ona to všechno zkazila! Mám na hlavě vrabčí hnízdo! Krátký vrabčí hnízdo! Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaagrrrrrrrr! Chci něco rozkopat! Mrštim zrcátkem o stěnu a prásknu dveřmi od koupelny. Hodim sebou na postel až slyšim, jak ruplo pár lamel. A co. Mám debilní vlasy, můžu mít i rozbitou postel!
Já. Chci. Umřít. Už mě to prostě nebaví. Celej život je na nic! Člověk žije, a pak umře! Tak je jedno, jestli umřu teď, nebo za padesát let. Stejně, jakej má smysl žít? Kdo vlastně jsem? Co znamenám? Co se stane, když se zabiju? Budu někomu chybět? Nebo to bude každýmu jedno? O jednoho blbýho Billa míň, nebo víc... Kdo si toho všimne? No dobře, asi by si toho někdo všiml, možná by to někomu i vadilo, ale co je mi po tom? Zajímá se snad někdo o to, jak je mně? Blbá kadeřnice mi zničila účes a je jí to úplně u prdele. Hlavně, že dostala prachy. Hystericky se rozvzlykám. Celej můj život je na nic. NA NIC!!! Já už nechci, už to nedokážu dál. Když si jenom představim, co mě čeká, co všechno musim. Co musim, ne co chci... Musim dělat koncerty, musim nahrávat cd, musim dávat rozhovory, musim dělat fotky, ale co chci? Chci umřít! Konečně chcípnout a mít pokoj! Ode všech a ode všeho! Nepopírám, že mě koncerty nebavěj, někdy jo, někdy dokonce rád dělám rozhovory, ale někdy NE! A stejně musim! Nechci hrát koncert, když prostě nechci. Nechci vstávat brzo ráno, abych natočil klip, když bych radši spal. Nechci, nechci, nechci, nechci a nechci! Nic nechci! Chci nedělat nic. Ale to vlastně taky nechci, protože je to nuda... Mám vztek! Vztek na všechno! A taky mám vztek na to, že mám vztek! Konečně mám volnej den, vždycky se těšim na volnej den, kdy si konečně můžu opravdu dělat, co chci, ale místo toho, abych si to užíval, mi to musí zase něco, nebo spíš někdo, zkazit. Copak nemám právo na jeden šťastnej den v mym debilnim životě? A k tomu ty vlasy, jen když na to pomyslim, vraždil bych...
Strnule ležim v posteli a poslouchám jednu depresivní písničku za druhou. Ano, přesně tak, ty písničky jsou tak zatraceně pravdivý. Jsem chudák! Chudák Bill, kterej nikdy nedostane, co chce... Je fakt, že teď to možná trochu přeháním, ale já to chci přehánět. Zajímalo by mě, kolikrát ještě použiju slovo ´chci´...
Přitom ani nevim, co chci... Slyšim klapnout dveře. Co ale rozhodně nechci je, aby mě někdo otravoval. Bože za co mě trestáš? To nemůžu mít ani chvilku klidu? Obzvlášť nepotřebuju, aby mě otravoval zrovna Tom. Jako by nestačilo, že mám na hlavě roští, můj život je na nic a hlavně vždycky bude na nic, ještě sem musí přijít někdo, na koho bych nejradši skočil, ale nemůžu... Dělám, že nevim, že tam je, třeba odejde. Ale při mym ´štěstí´ dost těžko.
"Bille?" neodpovídám, prostě ho budu ignorovat.
"No tak, Bille, zase máš depku, co? Kašli na to a pojď s náma pařit..." no to jsem si mohl myslet, myslí taky na něco jinýho než na alkohol a děvky?
"Odprejskni!" odpálkuju ho a čekám, kdy konečně vypadne.
"Ale Bille, nebuď tak hnusnej..." jde a vypne mi přehrávač. Tss, co si jako myslí, že dělá?
"Se nedivim, že máš takovou náladu, když tohle posloucháš..." prohodí a roztahuje závěsy. To je fakt debil, co má proti mýmu smutnýmu cédéčku? Stále ležim s hlavou zabořenou do polštáře a odmítám se na něj podívat, ale tohle mě naštve, prudce se posadim. "Dej mi pokoj. Umíš něco jinýho, než mi otravovat život?"
"Ty máš novej účes?" zeptá se a zjevně si myslí, že mi tím spraví náladu. Jak může bejt můj bratr? Fakt na nic lepšího se zeptat nemohl...
"Chmpf..." zabručim a modlim se, aby už mlčel, nerad bych ho musel zabít. Vidim, že se nadechuje, jestli řekne, že mi to sluší, je mrtvej...
"Sluš..."
"Drž hubu!" štěknu po něm. Vypadá to, že pochopil, že s tím nejsem zrovna spokojenej. Jen si povzdechne. To se mu to vzdychá, když má na hlavě něco, co už se zkazit nedá...
Sedne si na postel a odhrne mi peřinu z obličeje.
"Ty jsi brečel?" opatrně se ptá.
"Ne!"
"Aha, a ta rozpitá řasenka, je teď tvůj novej styl?" ten je dneska vážně vtipnej.
"Ha ha ha, Tom, král vtipů..." radši si přes sebe zase hodim peřinu.
"Bille, tak mi řekni, co se stalo?" Tom peřinu opět stáhne a donutí mě posadit se. Bože, co mu mám říct?
"Mám zkurvený vlasy!" řeknu prudčeji, než jsem původně chtěl. Ale vlastně je to pravda, všechno to začalo kvůli vlasům, kdyby mi to nezkazila, nedostal bych vztek a všechno mohlo bejt krásný. Můj život by sice pořád byl debilní, ale asi bych nad tim nepřemejšlel.
Tom se rozesměje. "A to je všechno? Jsi naštvanej jen kvůli vlasům?"
"Jo!" samozřejmě mu tu nebudu vyprávět moje další důvody, třeba to, že ho miluju, toho ho vážně radši ušetřim. "Se podívej, jak vypadám!"
"Ale prosim tě, je to roztomilý..." asi se mi snaží zvednout náladu.
"Ale já nechci bejt roztomilej, chci zpátky svoje vlasy, chci vrátit čas a rozbít tý krávě hubu, a nechci zejtra ten koncert a nechci fotit pro ten blbej časopis, nechci nahrávat klip a..." a teď nemůžu mluvit, protože mám v puse Tomův jazyk. Teda, cože??? Já mám v puse Tomův jazyk? Ale jak to? Že bych se z těch vlasů zbláznil? Mám vytřeštěný oči a jsem celej strnulej, ale Tom, kterej mě hladí po zádech a líbá mě, se zdá bejt skutečnej... Pomalu se ode mě odtrhne a opře se čelem o to moje.
"A co ještě bys chtěl, nebo nechtěl?" vidim, jak se usmívá.
"Chci... Chci, abys to udělal znovu," jsem stále v šoku, ale tohohle se musí využít.
"Rád," zašeptá a už mě zase líbá, tentokrát mu to oplácim.
----------------
Život je tak krásnej! Vůbec nechápu, jak jsem mohl chtít umřít, a ty vlasy nakonec taky nejsou tak špatný... A už se těšim na ten zítřejší koncert. Tom mě hladí ve vlasech a já přemejšlim, co si vezmu na to focení, už se nemůžu dočkat, bude to skvělý...

Napsala:Prinzesschen
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl(a) jsi tu??

..Klikni sem..

Komentáře

1 Cry.Angel Cry.Angel | E-mail | Web | 19. ledna 2008 v 22:16 | Reagovat

sakra chcípám a ten konec je nejlepší ten mě opravdu rozesmál:-DxD

2 Tara z Hvězdy Tara z Hvězdy | 15. září 2008 v 13:49 | Reagovat

Jak strašně málo stačí k tomu, aby se všechno otočilo o 180, že?

Jak málo... jak moc.

3 Ann Ann | Web | 4. června 2009 v 17:59 | Reagovat

XD Fakt legrace...heh..shoujo ai?! :D

4 Ariel Ariel | 24. srpna 2009 v 21:22 | Reagovat

Jo, tak to je pěkný...
a já se z blbě ostříhanejch vlasů musela vzpamatovávat sama:-(...jak nefér xD

5 Hannah Kraulitz Hannah Kraulitz | 25. září 2009 v 21:24 | Reagovat

krásný a moc moc sexy fakt mě to pobavilo...

6 Lolinka:) Lolinka:) | 12. března 2010 v 22:54 | Reagovat

Týjo:(takže až mi kadeřnice zas zkurví vvlasy..tk tky chci utěšit!!:D jedno jestli od Toma či Billa..ale Bill by byl lepší:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama